Glymur - druhý nejvyšší vodopád na Islandu

12. srpna 2016 v 1:05 | Lucie
Kdybych přijela na Island před rokem 2011, řekla bych vám, že jsem navštívila nejvyšší islandský vodopád. Toho roku se ale svět dozvěděl, že na Islandu se kvůli tání ledovců vytvořil vodopád, který je ještě vyšší. Zatímco Glymur se chlubí délkou 198 m, nově vytvořený vodopád na ledovci Vatnajökull je vysoký 228 metrů. Dnes vám tedy přináším fotky a video z druhého nejvyššího vodopádu na Islandu.


Poprvé jsem si půjčila auto od svých zaměstnavatelů a o volném dni jsem si přivstala, abych se na Glymur dostala ještě před přívalem turistů. Když jsem v 9 hodin ráno dorazila na místo, bylo na parkovišti asi 15 aut. Věděla jsem, že cesta na 200 metrů vysokou horu bude trvat zhruba hodinu a půl, což se také potvrdilo. Pokud jste zkušení sportovci, zvládnete to i za necelou hodinu.


Tenhle pohled se mi naskytl po zaparkování. Doufala jsem, že horu vlevo nebudu muset zdolávat celou, ale samozřejmě to byla zrovna ona, na jejímž vrcholu začíná vodopád Glymur.



Na tomhle výletě je skvělé to, že se nevracíte zpátky stejnou cestou, což osobně nemám moc ráda. Řeka, která na svém konci tvoří vodopád Glymur, se dá totiž přebrodit a dolů můžete jít po opačné straně kaňonu, což jsem také udělala.

Při výstupu se mi povedlo utéct jedné rodině s dětmi a naopak jsem nestačila na velkou skupinu přede mnou, takže jsem měla všechny vyhlídky a další zajímavá místa jenom pro sebe.


Už po pár krocích se dá pozorovat krásná příroda.



Vodopád Glymur najdete na konci fjordu Hvalfjörður. Tamější pohoří vznikla po výbuchu sopky Hvalfell a vytvořila krásné stolové hory (tak se jim říká kvůli plochému vrcholu). V kaňonu jsou na stěnách dobře vidět jednotlivé stupně, jak čedičová láva postupně tvrdla poté, co se prodrala ledovcem.


Tady jsem poprvé spatřila, jak strmý ten výstup bude. Naštěstí jsou na mnoha místech provazy, které stoupání usnadňují.



Abych se dostala dolů k řece, od které výstup začíná, musela jsem projít touto jeskyní. Než si oči přivyknou, nevidíte nic.



Pak na mě čekal tenhle "most" :) Protože jsem na výletě byla sama a neměl mě kdo zachránit, trochu jsem se bála, ale nakonec to šlo hladce.



Po chvíli stoupání už jsem dohlédla až k oceánskému fjordu.



Po dalších pár minutách jsem konečně spatřila i samotný Glymur. Přede mnou bylo ještě další strmé stoupání, ale jak se člověk blížil k vodopádu, cesta utíkala rychleji.



Nejlepší na Islandu je to, že i když se otočíte od místa, ke kterému míříte, pořád je na co se dívat.
Nikde nejsou žádná zábradlí ani podobné bezpečnostní prvky, a tak můžete s klidným svědomím, že jste neporušili žádný zákaz, spadnout do kaňonu :)



Tohle je místo, kde jste vodopádu nejblíž, ale abych dohlédla až dolů, musela bych až na okraj propasti, což jsem radši nezkoušela.



Tady už je řeka, ze které se vodopád tvoří. Příručky pro automobily s pohonem na všechna čtyři říkají, že brodit se má v nejširším místě, a tak jsem si tuhle radu vzala k srdci i v případě pohonu na dvě nohy. Zrovna jsem neměla nikoho před sebou ani za sebou, a tak jsem si zula boty a vybrala náhodné místo k přebrodění. Ledovcová voda byla nejdřív opravdu studená, ale člověk se po chvíli víc začne soustředit na to, jak ho do chodidel píchají ostré kameny. Nakonec to bylo skvělé osvěžení a úplně jsem si udělala chuť na další etapu.



Bohužel jsem sešla z hlavní cesty a nechtělo se mi na ni vracet, a tak jsem se cestou zpátky prodírala vším možným. Podle vyšlapaných cestiček jsem ale poznala, že nejsem jediná, kdo šel jinudy.



Chvílemi to prodírání bylo horší. Po návratu jsem o tom říkala Sig a Olovi a docela mě potěšili, když mi řekli, že poprvé taky zabloudili a šli nejspíš tou samou cestou jako já. Když se tam nevyzná ani Islanďan, zdá se mi, že by mohli přidat nějaké ty značky...



Aspoň jsem ale narazila na houbu a pár modrých kuliček. Ani u jednoho netuším, o jaké druhy se jedná. Kuličky vypadaly jak borůvky a já jsem byla vyhládlá, ale představa, že se něčím otrávím, se mi moc nezamlouvala.



Když jsem se po slézání kamenů a prodírání se lesíkem konečně dostala na oficiální trasu, otočila jsem se a říkala jsem si, o kolik bych to měla snazší, kdybych šla prostě podél kaňonu. Na fotce ho vidíte úplně vpravo. Já jsem to obcházela až na ty útesy vlevo a pak po kamenech, co jsou pod nimi. Pro příště už snad budu vědět. Na stejné místo se totiž vypravím ještě jednou v rámci naší dovolené, která už se konečně přiblížila na dosah.



A tady pro vás mám slibované video z jedné z nejhezčích vyhlídek na vodopád Glymur.
https://youtu.be/3IH8KZP9Q7Q



Po návratu na parkoviště jsem se nestačila divit. Auta už parkovala i podél příjezdové cesty a dohromady jich bylo aspoň 50! Lidi po skalách stoupali ve štrúdlu, čemuž jsem se přesně chtěla vyhnout, a tak jsem byla ráda, že mi to tak hezky vyšlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 8:33 | Reagovat

Zajímavěá krajina, leč řekla bych tak trochu jednotvárná.

2 Akim Akim | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 10:05 | Reagovat

Na ten "most" by mě teda nikdo nedostal! O_O  :-!

Ale jinak samá nádhera. ;-)  :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 21:52 | Reagovat

U takové vody bych vydržel dlouho.

4 Alka Alka | 13. srpna 2016 v 10:00 | Reagovat

Ani mě by na takový most nikdo nedostal (trpím závratěmi), ale jinak ten výlet - byť zabíračka - musel být nádhera. Bezva fotky.

5 Lucie Lucie | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 20:42 | Reagovat

[2]:

[4]: Vždyť ten most vůbec není vysoko! :D

6 Akim Akim | E-mail | Web | 14. srpna 2016 v 11:38 | Reagovat

[5]: Ale je moc úzký, pro mě je kolikrát i chodník malej. :-P  :-D  :-D  :-D

7 Martin Martin | 18. srpna 2016 v 11:38 | Reagovat

Jojo tam do té zátoky chodíme na slávky a na houby :-) Teď jsme zrovna byl :-)

8 Lucie Lucie | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 23:40 | Reagovat

[7]: :D Skvělý! Bydlíte tady dlouhodobě?

9 Martin Martin | 21. srpna 2016 v 11:42 | Reagovat

[8]: Jojo už jsme tu přes půl roku :-)

10 Miloš Miloš | Web | 15. září 2016 v 23:04 | Reagovat

To jsou ale dobráci, když si každý může spadnout, kam se mu zlíbí.

Jméno tohoto vodopádu se dá dobře pamatovat, myslím, že už jen kvůli tomu musí být velmi oblíbený. A těch 200 m je úžasná výška, slavná Niagara má jen 49 m.

11 Lucie Lucie | E-mail | Web | 16. září 2016 v 11:39 | Reagovat

[10]: Fakt? Tak to ani nemá smysl tam jezdit... :D :P

12 Miloš Miloš | Web | 20. října 2016 v 18:36 | Reagovat

[11]: Ale je trochu širší :)

13 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 31. října 2016 v 11:59 | Reagovat

pořád čekám na ty zážitky z dovči. Už bys měla být dávno doma...a ty fotky vodpopádů furt nikde... :-(

14 Lucie Lucie | E-mail | Web | 31. října 2016 v 14:13 | Reagovat

[13]: Já vím, jsem úplně tragická. V ČR vůbec není takovej klid a tolik času na to, abych se do toho pustila :/ Máme totiž 5000 fotek a spoustu videí, takže bych to ráda nějak uspořádala a pak zveřejňovala jenom to nejlepší, abych nikoho nezahltila, ale na to je třeba spoustu času a mně se ho nějak nedostává. Ale určitě to sem dám, jenom nevím kdy.

15 Alka Alka | E-mail | 31. října 2016 v 14:51 | Reagovat

[14]:O.k. počkám a vydržím - jen jsem chtěla vědět, žes na nás nezapomněla. ;-)

16 Alka Alka | E-mail | 7. listopadu 2016 v 13:20 | Reagovat

Nebo mám tenhle link smazat? :-(

17 Lucie Lucie | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 15:28 | Reagovat

[16]: Vydrž! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.