Městečko Vík

9. května 2016 v 9:59 | Lucie
V městečku Vík, které je od mého působiště vzdálené asi 20 kilometrů, jsem za měsíc, co jsem tady, byla jenom 2x. Víckrát mi Seba cestu nenabídla a já jsem daleka doprošování se. Taky jsem zatím nebyla tak hladová, abych šla stopovat. Teď už ale zásoby došly a zbývá mi tady posledních pár vlašských ořechů dovezených z ČR (kam jsem si je dovezla z Německa, kde mají v Aldi skvělý výběr různých ořechů). Dále mám pikslu kakaa a horké čokolády, dvě marmelády a několik lízátek a bonbonů. Ode dneška tudíž silně toužím po návštěvě víckého supermarketu.


To jsou ale povrchní pozemské záležitosti, a tak vám radši ukážu, jak Vík - v překladu zátoka - vypadá, pokud ho nevnímáte pouze jako zásobárnu potravin. Jde o nejjižněji položené městečko na Islandu a nachází se nedaleko mysu Dýrholaey (nejjižnější část Islandu). Obyvatel tam žije kolem 300, ale v okruhu několika desítek kilometrů se žádné jiné větší osídlení nenachází, a tak je Vík důležitým bodem na hlavní okružní silnici č. 1.


Nedalo mi to a musela jsem vám ukázat i fotku z internetu, abyste Vík viděli v celé kráse.



Takhle jsem zdejší kostelík vyfotila já. Na Islandu převažují nad všemi ostatními vyznáními luteráni.



Ve zdejší bance Arion jsem si založila islandský bankovní účet. To víte, daňový ráj. Nebo že by ne? :)
Co je ale pro Čecha zajímavé, je, že při zakládání účtu nedostanete milion papírů jako v Česku. Ve skutečnosti jsem dostala jenom jednu A4, na které byly informace k přihlášení do internetového bankovnictví. Nic jsem ani nepodepisovala. Pro mě opravdu velmi nezvyklé jednání ze strany bankovní instituce.
K internetovému bankovnictví se zde přihlašujete pomocí čipu, který jsem u přepážky také zdarma dostala. Pokaždé vám vygeneruje nový kód, který vepíšete do příslušného políčka.



Jedna z několika málo víckých uliček.



Moje spása, supermarket!



Islandská ochočená kočka s obojkem se známkou, která věrně následovala svou paničku, na kterou předtím spořádaně čekala před supermarketem.



Geologové by k těm hezky naskládaným vrstvám horniny měli určitě co říct. Já bohužel ne :)



Památník věnovaný vědci jménem Sveinn Pálsson, který žil na přelomu 18. a 19. století. Tři čedičové sloupy představují tři hlavní aspekty vědcova života: přírodovědec, lékař a badatel. Na informační cedulce poblíž byl i výňatek z jeho knihy, kde Sveinn popisuje svou domněnku (a vlastně objev), že ledovec se podobně jako pryskyřice dokáže pohybovat díky své vlastní váze, aniž by se ale jednalo o tání. Dokázal tedy, že i led se do jisté míry chová jako kapalina. V době, kdy se na jižním Islandu věnoval lékařské profesi, si musel přivydělávat ještě na moři lovem ryb a také farmařením. Doktoři nebyli na začátku 19. století moc dobře placení, ačkoli to byla náročná profese, která vyžadovala, aby lékař za svými pacienty dojížděl, i přestože většina řek tehdy nebyla přemostěná. Dlouhé zimní dny, kdy je skoro pořád tma, nejspíš způsobily to, že Sveinn měl celkem 15 dětí, přičemž pouze 10 z nich se dožilo dospělého věku.



Sveinn Pálsson, člověk, který významným způsobem přispěl na poli vědy a svůj život zasvětil pomoci ostatním jako lékař. Když si představím, co všechno musel vytrpět, přijdou mi moje problémy se zaměstnavatelkou Sebou opravdu malicherné.



Hotel ve Víku, docela hezká moderní stavba. Zajímalo by mě, jestli je přilehlé parkoviště přes letní sezónu plné.



Můstek přes říčku, která se za pár desítek metrů vlévá do Atlantského oceánu. Nechtělo se mi vracet po stejné silnici č. 1, a tak jsem se snažila najít nějakou cestičku pro pěší, což se mi podařilo. Tohle místo bylo příjemné, ačkoli vlastně nejde o nic závratného. Původně jsem chtěla zavolat Sebě, aby mě vyzvedla jinde, než jsme se domluvily, abych se vracet nemusela a mohla naopak dojít až k oceánu, ale bohužel mi na sebe nedala číslo na mobil, ale pouze do guesthousu, takže to zvedl Einar a nerozuměl mi :)



Tohle zátiší jsem spatřila u jednoho domečku. Určitě se jedná o nějaký hold neviditelným lidem, skřítkům nebo elfům.



Než jsme se se Sebou sešly (tahle věta mi připomíná větu z muzikálu Kleopatra: "Nesnese se se sestrou."), oslovil mě jakýsi stopař s dotazem, jestli stojí na hlavní silnici č. 1. Chudák tam už stál asi dlouho a přišlo mu to divné, což ostatně mně taky, protože jsem na Island přijela s dojmem, že je to ráj stopařů. Za půl hodinu jsme ho se Sebou míjely v autě, a protože si mě všimnul, zamávala jsem mu. Spíš omluvně, protože Seba rozhodně neypadala, že by ho chtěla svézt. Když mě viděla, že jsem mu zamávala, osočila se na mě, ať už to nikdy nedělám, že si bude myslet, že ho chceme vzít do auta! Říkala to tónem, jako kdyby to byla ta nejhorší věc, co by se nám mohla přihodit. Vysvětlila jsem jí tedy, že jsem s ním předtím mluvila, a tak jsem mu jenom zamávala na pozdrav. Později po cestě domů jsem se jí ptala, jestli není obvyklé brát čas od času stopaře, načež mi začala vyprávět další z jejích historek, kdy nějací hodní lidé vzali dva stopaře, kteří ale neměli cestovní pojištění, a protože se stala nehoda a museli být ošetření, na což ovšem neměli peníze, tak zažalovali lidi, kteří je vezli, s tím že je to jejich chyba. Nakonec prý ti hodní lidé museli prodat dům a všechno, co měli, a stali se z nich žebráci. Seba bohužel žádný takový dobrý člověk není, takže se podobného osudu bát určitě nemusí. Stopaře jsme minuly a pokračovaly směr domů.


Příroda už se začíná zelenat, konečně zapršelo, a tak je to znát už i na fotkách. Kde dřív byla uschlá žlutá tráva z loňska je nyní zelený koberec. V kombinaci s modrou oblohou a bílým sněhem je to úchvatné, ačkoli jde pouze o blbý kopec.



Takhle to běžně vypadá na Islandu. Pokud je někde nějaká zabydlená oblast, znamená to pár baráčků pohromadě a pak zase dlouho nic.



Tohle je luteránský kostelíček, vedle kterého je samozřejmě i hřbitov. Ptala jsem se Seby, jestli ho často navštěvují, ale říkala, že kvůli byznysu skoro vůbec. Na pohřeb, který jsem zmiňovala v jednom z předchozích článků, ale jela s Einarem právě sem.



Za chvíli už se před námi objevila hora Pétursey a to je jasné znamení, že už jsme doma, za což jsem po každé jízdě autem se Sebou ráda, protože povídání s ní není vždycky příjemné. Bohužel se mě ptala i na záležitosti spojené s islámem, a protože u nás v ČR zrovna probíhala kauza s tou dívkou, které na základní škole zakazovali nošení šátku, zmínila jsem to s tím, že hodně lidí ale stálo při ní a chtěli jí její vyznání dopřát. Řekla jsem, že mně je úplně jedno, co má kdo na hlavě. Seba bohužel spustila ve stylu "Ty se pleteš, já mám pravdu," takže jsem zbytek cesty mlčela a přikyvovala nebo vrtěla hlavou, protože snažit se se Sebou argumentovat opravdu nemá smysl.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | 9. května 2016 v 13:55 | Reagovat

Seba mi silně připomíná postavu Černé kroniky z filmu Ať žijí duchové. ... ta taky pořád citovala různé katastrofy ..... :-D

2 Akim Akim | E-mail | Web | 9. května 2016 v 14:32 | Reagovat

Ta Seba už i začíná lézt krkem. :-P  :-D  :-D  :-D

3 Lucie Lucie | E-mail | Web | 9. května 2016 v 18:48 | Reagovat

[1]: Nedávno jsem to viděla po letech, kdy už jsem si to nepamatovala, takže vím naprosto přesně, co máš na mysli ;)

[2]: To jsem ráda, že nejsem sama.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. května 2016 v 7:03 | Reagovat

Nu, zdá se, že se z vás dvou přátelé na život a na smrt nestanou. Na školeních mě učili, že takovým lidem se má říkat "rozumím", protože se přitom dá uklidňujícím způsobem kývat hlavou, a přesto to neznamená "souhlasím" :-).

5 Alka Alka | 10. května 2016 v 8:09 | Reagovat

V takové pustině by se mi líbilo - i když si nejsem jistá, jak dlouho.

6 Lucie Lucie | E-mail | Web | 10. května 2016 v 18:03 | Reagovat

[4]: Jo, to používám docela často "I understand" a v hlavě to má pokračování, který ale nikdy Seba neuslyší.

[5]: Právě... Je to hezký na dovolenou, to rozhodně.

7 Marie Marie | E-mail | 11. května 2016 v 19:58 | Reagovat

jsi 1 :-) :-)

8 Wahi Wahi | 15. května 2016 v 9:03 | Reagovat

Seba bohužel žádný takový dobrý člověk není, takže se podobného osudu bát určitě nemusí. :-D  :-D Seba mi připomína postavu Ebenezera Scrooge z Vánoční koledy od Dickense.

9 Miloš Miloš | Web | 15. května 2016 v 20:28 | Reagovat

Tvoje fotka je lepší než z internetu, tam teď ještě v nadmořské výšce kolem 5 m leží sníh?

Ta Seba asi nemá moc ráda lidi. K poskytování pohostinských služeb to nebude nejlepší výbava.

10 Lucie Lucie | E-mail | Web | 15. května 2016 v 23:14 | Reagovat

[9]: 5 metrů? :-D Sníh místy ještě je, přitom je to jižní svah, takže když svítí sluníčko, svítí tam celý den.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.