Když se vydáte do ciziny

28. května 2016 v 12:05 | Lucie
Když se na delší dobu odstěhujete od svých bližních a změníte od základů svůj život, zjistíte, že vás nejvíc ze všeho trápí jedna věc. Najednou je mezi vámi a ostatními, které jste zanechali doma, propast. Vy totiž zažíváte každý den něco nového, vidíte nové věci, potkáváte nové lidi, prožíváte nové situace a všechno kolem je pro vás ohromující a skoro nevstřebatelné, zatímco všichni z vaší rodiny, vaši přítelové a přítelkyně, vaši přátelé, vaši kolegové a vaši další známí žijou dál své životy, které - přiznejme si to - běží v určité rutině, ve které sotva postřehnou, že jste daleko od nich.


Oni zůstali tam, kde jsou zvyklí být, jsou s lidmi, na které jsou zvyklí, v prostředí, jež znají a čekají je především situace, které je nijak nezaskočí. To, že Lucie odjela daleko a je celá žhavá všem povědět, jak se zrovna má, pro ně není to nejdůležitější, protože mají spoustu jiných věcí na práci a musí se věnovat dál všem svým povinnostem.

Když mi jednoho islandského dne tohle došlo, docela mě to rozesmutnilo. Najednou mi přišlo skoro až nesmyslné, že jsem odjela tak daleko, proto abych něco zažila, když o tom přitom ani nemůžu nikomu vyprávět tak, jak bych to udělala, kdybych byla doma. Je totiž něco jiného, když o každé maličkosti někoho zpravíte v řádu minut, protože to na něj vychrlíte a spokojíte se s odpovědí typu: "Tak to je teda něco! :) ", než když všechno musíte vypisovat a sáhodlouze vysvětlovat souvislosti, a protože jde o mě, tak si ještě dávat pozor na to, jak ten psaný text vypadá a jestli se dobře čte. Pak musíte čekat na odpověď a někdy jste z ní zklamaní, protože věta: "Tak to je teda něco! :) " vyzní úplně jinak v psané než v mluvené formě.

Tohle mi chybí, že pokud jsem v kontaktu s někým z domova, omezujeme se jenom na to nejdůležitější, ale neřekneme si maličkosti, které ale dělají život životem. Jinak bychom stejně tak mohli být stroje, které akorát následují pokyny svých programátorů. Jenže nám, lidem, není jedno, když svoje zážitky nemáme s kým sdílet.

Částečně si tyhle pocity kompenzuju tady na blogu, kde se najde mnoho z vás, kteří mi zanechají pár slov v komentářích, za což jsem vám moc vděčná, a opravdu vám děkuju, že si čas na čtení mého blogu uděláte a jako třešničku na dortu ještě něco napíšete. Částečně mě z těchhle pocitů vyvádí někteří mí blízcí, kterým můžu napsat cokoli a oni mi rádi odpoví, takže se aspoň trochu cítím normálně a ne jako stroj, kterému se dějí věci, ale s nikým o nich nemůže mluvit.

Všem vám tedy moc děkuju a doufám, že to se mnou ještě do konce srpna vydržíte, až se zase budu potřebovat vypovídat. Sama už se těším, až se zase vrátím do života minulého a se všemi si popovídám naživo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 28. května 2016 v 12:39 | Reagovat

hezky blog, šikulka:)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 28. května 2016 v 12:44 | Reagovat

Inu, tak to v životě někdy bývá, u krásných věcí je člověk většinou sám a pak ho štve, že je nemá komu popsat, nebo to není schopen tak, aby to ten druhý správně a cele procítil. Z toho tvého článku dýchá taková smutnost, melancholie a lehká zklíčenost, zároveň je z něho ale stále cítit, že nelituješ, že ses vydala tak daleko, že si to užíváš a že jsi uvědomuješ výjimečnost dané situace v podobě životního obohacení a nezapomenutelné zkušenosti. ;-)  :-)  :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. května 2016 v 15:12 | Reagovat

Myslím, že se nevrátíš do minulého života, ale spíš do toho budoucího! :-) Na případné živé popovídání se samozřejmě těším, nebude-li ovšem probíhat v islandštině, to bych totiž jen mlčky přikyvoval a maximálně se vybičoval k větě: "Tak to je teda něco!" :-)

4 JanaP JanaP | 28. května 2016 v 17:48 | Reagovat

Když ty vydržíš, já vydržím se čtením moc ráda.

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 28. května 2016 v 20:47 | Reagovat

Nepřestávám smekat klobouk, že jsi tam vyrazila sama!:)

6 VendyW VendyW | 29. května 2016 v 8:45 | Reagovat

Island je svou přírodou i podnebím evidentně melancholickou zemí.  A přenáší to i na lidi kteří tam jsou o něco dýl než jen týden jako tůristi. Což je na tobě evidentně znát. ;-) Myslím že se za chvilku oklepeš a zas bude dobře.

7 Alka Alka | 30. května 2016 v 9:04 | Reagovat

Klídek - na nás s rutinním životem zase občas padne depka z té rutiny... ;-)
Ale inu ano: sdělená radost je dvojnásobná radost, sdělený smutek je poloviční smutek, ale občas se musí vykecat "naživo". Drž se. :-)

8 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 31. května 2016 v 2:00 | Reagovat

Hodně ti rozumím, Luci. Drž se. (y)

9 Lucie Lucie | E-mail | Web | 31. května 2016 v 2:12 | Reagovat

[8]: Díky za návštěvu :) Promiň, že jsem už dávno nezavítala na tvůj blog, nečtu teď skoro žádný. S tebou se ani nemůžu porovnávat, ty ses vydala na mnohem delší dobu a zvládáš to ;)

[7]: Jo, jo, tos řekla hezky ;)

[6]: Ono to zase tak hrozný nebylo, nevím, jestli ten článek vyzněl vyloženě depkově? :)

[5]: Proč, prosím tě? :) Neměla jsem na vybranou...

[4]: Díky :) Známe se?

[3]: To jsem tam napsala jenom kvůli tomu, aby to mělo něco společnýho s tématem týdne a dostalo se sem o trošku víc lidí :-D V islandštině fakt ne, já tak trochu zarytě odmítám pokusy, aby mě někdo něco naučil, protože jsem si stoprocentně jistá, že to hned zapomenu.

[2]: Tos napsal úplně, ale úplně přesně ;) Mimochodem ty jsi někde (myslím na srdci blogu) psal v nějakym komentu, že máš teď nějaký problémy, nebo co... Už přesně nevím, ale odepsala jsem ti tam, ať mi napíšeš mail, tak nevím, jestli jsi to četl?

10 Miloš Miloš | Web | 7. června 2016 v 19:39 | Reagovat

Třeba si najdeš přítele přímo na Islandu :)

Lucie, Petr by měl zase připravit nějakou výstavu a tam nám to pak všechno popovídáš, budeme vděční posluchači.

Jeden z mým švagrů má takovou vlastnost, že i když dost cestuje se svou chotí (a ještě s někým, kdo to zajistí, protože se ani jeden z nich nedomluví), nikdy o zážitcích nechce mluvit a ani se nezajímá o cesty jiných, protože je schopen se bavit jen o tom, co viděli všichni a můžou si své dojmy porovnat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.