Bez auta ani ránu a taky máme nové sprchy

6. května 2016 v 22:28 | Lucie
Samozřejmě nemůžu mluvit za každého obyvatele Islandu, ale co jsem měla možnost pozorovat v okolí hory Pétursey, kde žiju, zdá se mi, že chůze po vlastních nohou se tady fakt nenosí. Nejenom Seba s Einarem, ale i sousedi ke všemu pohybu používají auto, případně traktory nebo čtyřkolky.


V mnoha případech je to pochopitelné, ale že nedojdou ani 200 metrů od domu k guesthousu, to jsem teda nečekala. Einar auto startuje dokonce i tehdy, když chce popojet asi 30 metrů ke králíkům. A pokud se chce dostat někam Seba, volá Einarovi, aby pro ni dojel. Ze začátku jsem na to fakt čuměla s očima dokořán, teď už jsem si zvykla.

Musím ovšem uznat, že Einar má nejspíš něco s nohama nebo se zády, takže u něj bych to ještě pochopila. Soudím tak podle jeho kývací chůze á la kačer. Možná má špatné kyčle nebo kolena a všichni asi víme, jaké to je, když se té bolesti člověk snaží ulevit všelijak, a tak pak chodí podivně. U Seby je to ale čistě pohodlnost, řekla bych až lenost.

Reálný vozový park mých zaměstnavatelů jste měli možnost vidět v článku se sněhem, ale ať to máme přehledné, stáhla jsem obrázky zdejších vozidel z internetu. Teda... Nevím z kterých let ta auta mají, takže to není zrovna přesné. Prostě jen tak pro představu.


Ford řídí Seba a je to jejich auto "do města".



Mitsubishi řídí Einar a je to čistě pracovní auto. Seba jednou mluvila o tom, že by bylo třeba ho zevnitř vyčistit, tak doufám, že mě to nečeká. Podle mě ho nikdo nemyl aspoň 5 let.



Peugeot jim tady prostě stojí. Jenom jednou jsem viděla Sebu, že ho použila, aby se přepravila 200 metrů k guesthousu, protože Einar byl s džípem pryč. Já si ho bohužel půjčit nemůžu. Prý je to moc riskantní. Hmm.



Taky jsem vyfotila traktor, který Einar používá docela často. Akorát moc nechápu, proč ho nechává nastartovaný třeba i půl hodiny, než vykydá králíky a slepice. Hnůj pak háže lopatou do korby a odváží asi 300 metrů ke stodole, kde jsou ovce. Před traktorem můžete vidět Katlu. Je už taková postarší, ale je to aspoň jeden člen rodiny, který mě tu má rád.



Předevčírem se tu objevili popeláři, tak jsem vám je taky vyfotila :)



Nedávno jsme tady podávali oběd (což jindy neděláme) skupině Italů, kteří dorazili ve velkých džípech a celkem zabrali asi 10 parkovacích míst, ačkoli jich bylo jenom 6. Strávníků bylo přes 30 a oběd se docela vydařil, přijely pomoct i Seby dcery, které jsou moc fajn, tak to bylo příjemné. Možná taky proto, že Seba s Einarem museli odejít na pohřeb, a tak panoval klid.

Úplně náhodou jsem se dozvěděla, že ve skupině Italů je taky jedna Slovenka. Přišla jsem k ní a začala na ni mluvit česky, takže se úplně vyděsila a dala si ruku na srdce, jako kdyby měla infarkt. Byla příjemná, ale řekla bych, že už ani není Slovenka, už bych ji považovala za Italku. Žije tam prý dlouho. Když se nám do česko slovenského hovoru začali plést Italové se svým jazykem a někteří z nich ještě s angličtinou, začal se z rozhovoru stávat opravdový chaos. Stejně už byl čas, aby se odjeli podívat k oceánu, a tak jsme se rozloučili.

Bohužel k oceánu dorazilo o džíp míň, protože jeden řidič si jízdu tak užíval, že si nevšiml velkého příkopu u cesty a celým autem do něj zahučel. Jedná se o ten příkop, do kterého teče moč a kdo ví co všechno z okolních pastvin, takže to asi nebylo moc příjemné. Na místo dorazila i sanitka a policie, ale prý se nikomu nic nestalo. Šok to ale musel být slušný.


Podobné džípy řídila skupina Italů a i jejich styl jízdy byl stejnavý jako na fotce.



A protože nevím, v kterém jiném článku vám o tom říct, zařadím sem ještě nové sprchy. V úterý, když jsem měla mít celý volný den, si mě zavolal Einar s tím, že přijeli dělat nové sprchy pro hosty, a tak mám přijít a uklidit koupelny. Moc nadšená jsem z toho nebyla, protože nemám ráda tyhle rychlé změny plánů, ale samozřejmě jsem poslechla a šla. Seba byla pryč na dva dni, tak jsem věděla, že mě nikdo nebude kontrolovat.

Jsem ráda, že se sprchy vyměnily, protože ty staré se dost špatně umývaly a beztak polovina masážních hlavic nefungovala, na což si hosti v mnoha recenzích stěžovali. Seba se pokaždé hrozně rozčiluje, kdykoli někdo do recenze napíše něco, co se mu tady nelíbilo, ale přitom je to všechno pravda.

Nedávno ji na booking.com někdo setřel s tím, když napsal, že "Majitelé se hodinu dívali z okna na hosta, který se neúspěšně pokoušel vyměnit píchlou pneumatiku. Až poté mu šli pomoct." :)

Na sprchy, které buď nefungovaly úplně, anebo vyplavovaly koupelnu, si stěžuje skoro každý. Nechápu, proč se s tím nemůže něco udělat. Bohužel výměna sprch povodním v koupelnách nezabrání, a tak budu pořád chodit a sbírat promočené osušky ze země.


Tyhle plastové sprchy šly konečně dolů. Samozřejmě kromě té, kterou používám já. Pro levnou pracovní sílu postačí ještě kolik let. Po každé sprše lezu po zemi se stěrkou a snažím se dostat vodu do odtokového kanálku. Zdá se mi, že v té chvíli přestávají působit fyzikální zákony, protože voda teče všude, jenom ne do té zpropadené díry.



Takhle nějak vypadají sprchy nové. Pro hosty to určitě bude mnohem pohodlnější a nebudou si muset pořád stěžovat, že masážní hlavice stejně nefungují. Navíc mají termostatickou baterii, která se určitě bude hodit, protože když se sprchuje větší počet lidí najednou, nejenže klesá tlak, ale taky dost kolísá teplota vody.



Když už tady byl instalatér, který přidělával sprchy, poštěstilo se mi to, že vyměnil i můj rozbitý záchod. Opravit už zřejmě nešel, a tak nainstaloval nový. Instalatér, jestli to teda byla jeho profese, byl asi 25letý mladík, který uměl jakž takž anglicky, tak se hned komunikovalo snadněji. Když mi předtím Einar vysvětloval, abych přišla ve čtyři hodiny umýt koupelny, použil k tomu pouze slova "cleaning" (čištění) a "tuska" (islandsky hadr) a ukázal mi čtyři prsty na ruce. Nejdřív jsem si myslela, že má na mysli, že se ty sprchy nemají čtyři dny používat, ale pak mi to nějak secvaklo :)

Když se Seba přišla podívat na nové WC, zhrozila se nepořádku v mém pokoji na podlaze. Uznávám, nebyla úplně nejčistší, ale fakt nemám chuť si každý den uklízet a věřte mi, že kvůli tomu všudypřítomnému prachu se tady pořádek dlouho neudrží. Každopádně jsem dostala příkazem si uklidit, a tak jsem to radši udělala hned, kdyby mě zase bez zaklepání přišla zkontrolovat.

Netrvalo to dlouho a Seba si opět přišla prohlédnout můj pokoj, aby tam udělala několik změn. Nakonec si taky všimla toho, že plovoucí podlaha je poničená od vody, která unikala z WC, a zeptala se mě: "Kdy se to stalo?" V tu chvíli jsem měla sto chutí zeptat se jí, jestli si jako ze mě dělá srandu nebo co, ale ovládla jsem se a řekla jí, že se to stalo v průběhu těch třech dní, (během kterých nebyli schopní přijít a pořádně se podívat na ten záchod) kdy voda tekla z WC. Řekla jenom: "Panebože!" a tvářila se hrozně zkroušeně, jako by snad nečekala, že přesně tohle se stane, když se voda dostane pod plovoucí podlahu.

Nakonec jsem dostala přednášku o tom, že v době svého pobytu tady mám za ten pokoj odpovědnost a že si ho mám uklízet. Všechno jsem odkývala a od té doby jsem tady na nic nesáhla.

Když jsem v minulém článku říkala, že se Sebou vycházíme o něco líp, nejspíš jsem to zakřikla. Za uplynulý týden si našla tolik důvodů, aby mě co nejvíc zdeptala, že už bych je snad ani všechny nedala dohromady. Možná se tady tedy objeví další článek, ve kterém si budu jenom stěžovat na svoji zaměstnavatelku, protože, bohužel, ji začínám opravdu nesnášet.

Ale už jenom tři a půl měsíce ;)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alka Alka | 7. května 2016 v 8:20 | Reagovat

Tři a půl měsíce? - To odstojíš na žiletkách, klídek. ;-)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 7. května 2016 v 12:48 | Reagovat

Já to vidím tak, že jedna z vás tu druhou zabije, tím myslím tebe a Sebu. Pochopitelně sázím na tvé vítězství. Budu tě mít rád i jako vražedkyni, Seba si vyčinění zaslouží. :-P  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. května 2016 v 20:15 | Reagovat

To by mě zajímalo, co by si paní Seba pomyslela o aktuální situaci v mém bytě. Jak kdysi řekl Eduard Kohout panu Horníčkovi při jejich společném pobytu v lázních: "Miroslave, život je příliš krátký na to, abychom uklízeli!" :-)

4 Miloš Miloš | Web | 15. května 2016 v 20:09 | Reagovat

A už jsi dostala výplatu? Alespoň tím by si to u tebe mohla paní Seba vyžehlit.

[3]: Tomu se říká tvůrčí nepořádek.

5 Lucie Lucie | E-mail | Web | 15. května 2016 v 23:17 | Reagovat

[4]: Kvůli výplatě jsem si ji právě že dost rozhněvala a od tý doby je na mě ještě naštvanější než předtím :) Platit se jí bohužel nechce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.