Procházka k Atlantskému oceánu

26. dubna 2016 v 18:29 | Lucie
Hned třetí den mého pobytu na Islandu jsem se vydala na procházku k oceánu. Vzdušnou čarou to nejsou ani 2 kilometry, pěšky je to něco přes tři. K Atlantskému oceánu vede jediná cesta, která je prý soukromá, a tak by se na ni nemělo jezdit auty. Málokterý turista to ale dodržuje.


Jak jsem našim hostům z Německa poradila, aby jeli k oceánu autem, a jaký z toho byl problém, jsem vám už vyprávěla, tak si dokážete představit, kolik řečí vždycky Seba má, když někoho v dálce vidí, jak tam jede autem. Prý se bojí toho, že když se auto poničí, budou ji turisté žalovat.

Stejnou výmluvu měla i tuhle po cestě do blízkého městečka, když jsem se jí ptala, jestli bere stopaře. Zatímco my v Česku se nejspíš bojíme toho, že nás stopař okrade a následně zabije, Seba se bojí toho, že v případě nehody z ní stopař vysoudí první poslední.

Abych se vrátila k výletu. Byl víkend a svítilo sluníčko, tak jsem tedy vyrazila na procházku. Dokonce jsem si obličej namazala opalovacím krémem! Šla jsem přeci na pláž! :D


Hned kousek za domem jsem u sousedů zahlídla typické islandské stavení. Jedná se o domeček zabudovaný zčásti do skály a zaizolovaný hlínou porostlou trávou. Dnes už se v takových domech nebydlí, ale dřív to bylo běžné.



Když prší, odplavuje voda z pastvin také zvířecí moč. Mezi pozemky mají vybudované hluboké příkopy, kterými se různé tekutiny dostanou až do oceánu.



Ke konci cesty jsem došla k malému brodu, kde bylo třeba překročit vodu tekoucí z luk. Byla krásně čistá, akorát trochu žlutá :)



Vidíte? Samé zlato! :D Naštěstí byla voda hluboká jen 15 centimetrů, a tak jsem ji přeskákala bez újmy.



Cestou poblíž přeletělo hejno nějakých ptáků. Bohužel se v nich nevyznám :D



Hora Pétursey a ledovec zase z jiného pohledu.



Voda proudí do oceánu z různých koutů pevniny.



Nevím, jestli tenhle záběr nezkresluje. Šířka toku je asi 30 centimetrů :) Písek zde byl dost podmáčený a propadla jsem se v něm nejméně o 15 cm. Docela jsem se lekla :D



A konečně jsem došla k cíli! Island je známý svými černými písečnými plážemi. Jedna z nich dokonce patří k deseti nejkrásnějším plážím světa.



Původně jsem měla v plánu smočit v oceánu ruku, ale když jsem viděla obrovské vlny, měla jsem docela strach, a tak jsem zůstala v uctivé vzdálenosti.



Po navrátu jsem si přečetla článek o tom, jak na nedaleké pláži Reynisfjara turisti nerespektují značení a dostávají se do nepříjemných střetů se silnými oceánskými vlnami. Tenhle rok už na oné pláži zemřeli dva lidé a mnoho dalších se pravidelně neplánovaně vykoupe.


Vypadá to pak asi nějak takhle. Líbí se mi, jak se snaží zachránit hlavně fotoaparát :)



Mně se naštěstí nic podobného nestalo, taky proto, že na pláži, kam jsem šla, skalní útesy nejsou. Po necelé půlhodině zevlování se mi zdálo, že se voda pořád přibližuje, tak jsem radši zamířila zpátky. Ještě jsem ale natočila jedno video. Opět není moc kvalitní. Zvuk vln na něm není moc slyšet, ale věřte mi, že zády k oceánu se mi nenatáčelo úplně snadno, protože se mi podle hřmění vody zdálo, že se mě vlny už už zmocní.



Cesta zpátky moc neutíkala, protože to byla nekonečná rovinka. Pro představu jsem se pokusila natočit video, kde jsem co nejvíc přiblížila své dočasné bydliště. V dálce skoro ani nebylo vidět.



Taky jsem na nedaleké pastvině pozorovala islandské koně. Aby se zamezilo křížení tohoto plemene, je už od roku 930 zakázáno na Island dovážet jiné druhy koní. Islandský kůň vyniká hlavně svými typy chůze nebo běhu. K obvyklým třem, které ovládají všechny koně, jsou pro něj přirozené další dva tzv. mimochody. Skeid, kdy se pohybují zároveň dvě nohy jedné strany, a tölt, čtyřdobý pohyb velmi pohodlný pro jezdce. Ostatní koně se tyto chůze/běhy musí učit, islandský kůň je má vrozené.


Také moji zaměstnavatelé mají stádo, ale ještě pořád jsem se tam nedošla podívat (jsou pořád v dálce na pastvině). Tihle koníci jsou sousedovic.


V pořádku jsem se tady vrátila zpět domů a byla jsem ráda, že jsem se na procházku vydala. Oceán mě překvapil svou silou a mohutností. Doteď jsem zažila akorát tři moře: Jadranské, Baltské a Lamanšský průliv v Brightonu, což je vlastně oceán, ale ne tak otevřený jako zde na jihu Islandu. Kdybyste se od nás vydali přímo na jih, nenajdete po cestě nic než vody Atlantského oceánu. Další pevninou bude až Antarktida.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 26. dubna 2016 v 18:51 | Reagovat

Příjemná procházka a vyprávění. Z oceánu bych měla také respekt.

2 Akim Akim | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 19:50 | Reagovat

[1]: Úchvatná příroda a okolí, člověk si tam musí krásně vyčistit hlavu. ;-)  :-)

3 candyk candyk | 26. dubna 2016 v 22:21 | Reagovat

Povedli se ti moc hezký fotky a videa :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 23:31 | Reagovat

Připomíná mi to moje první přímé setkání s Pacifikem. Moc pěkný zážitek, který bych si taky rozhodně nenechal ujít!

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 8:14 | Reagovat

Ptáci vypadají na husy, a u koníků bych byla asi každou volnou chvíli. Koukám že padá mýtus o Islanďanech jako o ekologických nadšencích! Všechen sajrajt valí do moře .....

6 Alka Alka | 27. dubna 2016 v 8:43 | Reagovat

Fotky jsou krásné.

7 Miloš Miloš | Web | 2. května 2016 v 22:37 | Reagovat

Panorama hor je krásné, ale ta cesta a nikde ani živáček působí dost bezútěšně a ta žlutá říčka k tomu.

Já jsem se začal moře také bát, když se mnou házely vlny na Maltě a měl jsem strach, že se z nich nedostanu, a to je jen Středozemní moře.
Jeden kolega mně říkal, že v Algarve v Portugalsku, kde je jinak velmi pěkně a patří mezi atraktivní destinace, se kvůli vlnám téměř vůbec nedá koupat.
Navíc mě na Atlantiku ještě děsí fakt, že jsou v něm žraloci, nějaký taky může zabloudit :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.