Co jsem zase provedla?

22. dubna 2016 v 23:59 | Lucie
Nebudu zapírat, že všechno není tak blankytně modré jako obloha na Islandu. Ano, dva dni pršelo, ale už zase svítí sluníčko a vítr se taky uklidnil :) Např. přístup mojí zaměstnavatelky mě někdy vyloženě vytáčí. Nejsem zrovna moc splachovací, takže jí to ani nedá moc práce.

To je pořád něco. Seba musí mít všechno po svém. Vím přesně, jaké to je, protože jsem taky taková. Ale snažím se to nedělat. Hlavně teda když mi někdo dá najevo, že se mu to nelíbí, pak se opravdu snažím najít kompromis. Seba ne. "Prostě se to tady tak dělá, tak to budeš dělat taky tak!" je její nejoblíbenější věta ke svým zaměstnancům, zdá se mi.


Naposled mi to řekla, když jsem se jí snažila vysvětlit, že nechci pracovat v průvanu, že to je důvod, proč mě bolelo v krku a doteď mám rýmu. Vůbec se mnou nediskutovala, nýbrž mi řekla, že ta okna otvírat prostě budu, protože je třeba pokoje vyvětrat. To já samozřejmě chápu, ale snažila jsem se jí vysvětlit, že okna nechávám otevřená, když v místnosti nejsem, ale jakmile tam něco dělám, tak je zavírám. Ne... Takhle to prostě vyřešit nejde. Zopakovala mi, že takhle se to tu dělá, tak ať to tak dělám, a že jestli je mi zima, ať si vezmu šálu. Jenže mně zima není, já se u práce zapotím, ale tělo si holt myslí něco jiného. Okna teda nechávám otevřená, ale aspoň si zavírám dveře, aby nevznikal průvan skrz další otevřená okna v jiných místnostech.

S tou rýmou jsem se taky provinila. Jednou jsem někde četla, že Islanďané nesmrkají, tak jsem si toho schválně všímala, a opravdu jsem je smrkat neviděla. Zato pořád popotahujou a Einar má ve zvyku dělat takové to nechutné tahání soplu z nosu až do krku a pak zase zpátky :D Rozumíme si, že jo? No a když jsem se tuhle v kuchyni vysmrkala, papírový kapesníček jsem vyhodila, umyla jsem si ruce a dokonce použila i dezinfekci, tak mi Seba řekla, ať už to nedělám a chodím s tím na záchod, jestli to dělat musím. Tak teď mám aspoň kraťoučké přestávky díky tomu, že musím smrkat na WC.

Dnes jsem dostala vynadáno taky za to, že jsem údajně zapomněla uklidit jeden pokoj. Jenže já jsem ho uklidit nezapomněla. To Seba mi zapomněla říct, že ho uklidit mám. Ráno totiž panuje takový chaos, který bych jako vystudovaný logistik úplně hladce usměrnila, kdyby se zavedl nějaký jednoduchý systém, jenže Seba to má pod kontrolou, že jo. Takže hosti v rozmezí, řekněme, hodiny opouštějí náš guesthouse a já hned chodím a sundávám povlečení z postelí, aby se mohlo začít prát. Jenže tenhle nesystém skýtá chybu v tom, že já nemůžu vědět, které pokoje už jsou prázdné (hosti je po sobě většinou zamykají), a tak mi nezbývá než chodit a 10x za ráno se Seby ptát, jestli už je prázdný nějaký další pokoj. Kdyby na mě aspoň zavolala: "Lucy, number 4 is ready!", tak jí odpovím: "Ano, šéfe," a jedeme dál. Ale ona mi nic neřekne, ani když jdu okolo, a tak se ptám a ptám. Dokonce při uklízení přemýšlím nad tím, jak jinak bych se ještě mohla zeptat, abych nepoužívala pořád stejnou anglickou frázi. A když jsem dneska přišla do práce na večerní část pracovní doby, hned mi Seba vyčetla, že jsem zapomněla na pokoj č. 2. Že tam poslala nové hosty a že si přišli stěžovat, že je tam nepořádek. To víte, že jsem se neomluvila. Za co jako? Řekla jsem jí, že jsem nevěděla, že tam někdo spal, protože mi to ráno neřekla. Samozřejmě to i přesto je moje chyba, protože mám prý kontrolovat všechny pokoje, což mi doteď nikdo neřekl. Fajn.

O chvíli později si mě Seba zavolala a dost neurvale mi vyčetla můj včerejší rozhovor s jedním Angličanem. Včera totiž na Islandu slavili první letní den. Chápu-li to dobře, je to tu něco jako státní svátek. V říjnu jim začíná zima a v průběhu dubna začíná léto. Nejspíš nemají nic mezi tím. No a ten Angličan mi popřál "Happy First Summer Day!", za což jsem mu poděkovala, ale protože mi to přijde fakt divné, nechat si přát kvůli svátku, který není můj, tak jsem dodala, že ale nejsem z Islandu. On se zeptal, odkud tedy jsem, na což jsem mu řekla pěkně ponovu: "I'm from Czechia," a tím to haslo. Seba to zřejmě slyšela, ale v hlavě si to notně upravila, a vyčetla mi, že hned každému hlásím, že jsem z ČR. WTF?! To mě teda naštvala. Navíc to znělo tak, jako by se za to, že mě tu zaměstnává, styděla a nechtěla, aby to hosti věděli. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to nebylo tak, že bych každému hned říkala, že nejsem odtud, ale že se zeptal, tak jsem odpověděla. Ona mi ale řekla, že to slyšela a že to bylo tak, jak ona říká. Co můžete na tohle říct? Já jsem na takové věci vyloženě alergická. Argumenty žádné, prostě to říkám, tak to tak je. Chvíli jsem se s ní hádala, než změnila strategii a řekla mi, že když mi někdo popřeje kvůli něčemu islandskému, tak že budu dělat jako že nic a poděkuju a víc to nebudu rozvádět. Jinými slovy si asi nemám povídat s hosty.

Ani jsem se ještě nedostala k tomu, abych vám řekla, že veškerá práce tady mě nebaví, ale že ty krátké okamžiky, kdy prohodím pár slov se zákazníky, jsou super. Člověk se něco dozví, teď už dokážu i poradit, hosti jsou rádi, že jsem na ně milá... Myslela jsem si, že tím podniku přispívám, ale Sebu to štve. Nejspíš proto, že mě hosti mají radši než ji a chodí v první řadě za mnou :) Takže ode dneška mám v popisu práce odpovídat na dotazy, ale nic nerozvádět a rozhodně neříkat, že jsem z Česka. Připadám si jak nuzná pracovní síla.

Nedávno jsem ji naštvala zase tím, že jsem dvěma Němcům poradila, jak se dostanou k oceánu, a protože už bylo dost pozdě večer, řekla jsem jim, že by to bylo rychlejší autem. Ani nevíte, jaký z toho byl průser. Že prý by mohli Guesthouse Vellir zažalovat, pokud by se jim něco stalo s autem, protože ta cesta není pro auto stavěná. A v tomhle duchu se celé to kázání neslo. Jako kdybychom snad byli v USA, kde vás zažalujou za to, že jste k návodu na mikrovlnku nenapsali, že v ní nemáte sušit kočky a psy. Když jsem se pořád bránila tím, že se omlouvám, ale že jsem to s nimi myslela dobře a chtěla jsem jim akorát usnadnit výlet, tak mi Seba řekla, že ta cesta je soukromá. Fajn, to beru jako dobrý argument a víckrát jsem nikoho autem neposlala (ačkoli turisti nejsou idioti a prostě tam autem jedou). Samozřejmě Sebu nezajímalo, že další den ráno mi zmínění Němci děkovali za skvělou radu, že akorát stihli západ slunce a užili si to. To, že si odvážejí super zážitek a pocit dobrého jednání a vstřícnosti vůči nim, to důležité není.

Vidím, že už je to zase spoustu řádků a ještě k tomu takových, že si možná řeknete, že přeháním, ale holt tentokrát je to spíš článek typu "deníček". Někde se vypovídat musím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alka Alka | E-mail | 23. dubna 2016 v 3:33 | Reagovat

Tak se mi zdá, že to mé upozornění "všude chleba o dvou kůrkách" na Tebe dopadlo dřív než jsem předpokládala. Hlavně klídek, stále věřím tomu, že první výplata Ti to vynahradí. Drž se, děvče. ;-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 9:25 | Reagovat

Můžu ti říct, že ono jak je vidět když má hlavní slovo šéfka, je to všude stejný. Mě například tady strašně vytáčí , že ač se k penzionu hlásí jako manželé, v rodině jsou dva chlapi (no tak jeden jo a druhej je hipster jak noha, takže to má s chlapem společnou jen jednu část těla) tak i když jsem dvakrát urgovala že předchozí návštěvníci vytrhli dveře od sprchového koutu a je potřeba je nasadit, nikdo to neudělal. Až chlapi -stavaři co tu jsou na čvrt roku si to ostudně museli spravit sami. Ale hlavně že já dostala vynadáno za to, že předložku před sprchy dávám rovnou na zem a ne že jí mám pověsit na dveře že si jí tam ubytovaný položí sám. Ovšem to mi jaksi nikdo za půl roku co to tak dělám neřekl. Ale vyplňovat nějakej trapnej dotazník o vizích jak vylepšit služby to jo, to se vyplňuje. Já si dokážu s dost věcma technického rázu poradit, ale nejsem údržbář. Mě to je šumák, ostudu si dělají hlavně oni .....

3 Akim Akim | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 19:04 | Reagovat

Jen se vypovídej Lucinko, jak vidno, komunikace s lidmi je někdy obtížná všude na Světě. A to s tím, že bys neměla říkat odkud jsi, to fakt přehnala. O_O  :-!  :-(  ;-)

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 22:16 | Reagovat

Utekly dva týdny a ze Seby se klube pěkná semetrika - co bude za měsíc?! :)

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 22:25 | Reagovat

Seba je krém na opruzeniny, tak co vyvádí?:)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. dubna 2016 v 22:30 | Reagovat

Kdesi jsem četl, že mít jenom pravdu je tak málo, jako mít jenom chuť :-).

7 Lucie Lucie | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 0:48 | Reagovat

[2]: My bysme si o tomhle společnym tématu asi docela pokecaly ;) :D Tady někdo rozbil hlavici od sprchy, hned jsem jim to řekla, ale nechali to další dva dni, což znamená zhruba 20 naštvaných lidí, kteří nemají pořádnou hlavici do ruky, ale musejí vzít za vděk jenom tím, co prší shora. Nechápu. Přitom stačilo dojít do šuplíku, kde tu hlavici měli.

[3]: Jo, jo, nejsem zrovna nadšená, no.

[4]: Nestraš, doufám, že to bude mít zase sestupnou tendenci, protože co ještě všechno můžu provést?! :D

[5]: No vidíš to! :D

[6]: :-D Ty mě vždycky potěšíš :*

8 Miloš Miloš | Web | 25. dubna 2016 v 10:12 | Reagovat

Když je šéf(ová) blbec, je to to nejhorší, co může člověka potkat. Také jsem to zažil.

Lucie, kolik asi stojí nocleh v takovém penzionu?

9 Lucie Lucie | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 15:09 | Reagovat

[8]: Kolem dvou tisíc ;) Jestli tě to zajímá víc, tak myslím, že jsem to psala v článku o těch dvou speciálních pokojích. Ty jsou dražší.

10 Wahi Wahi | 15. května 2016 v 8:55 | Reagovat

Luci, to je ale čarodějnice. Tím si Seba kazí reputaci u nás čtenářů. Já bych jim tam rozhodně to jejich práškový jídlo nejedla. :-P  8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.