Cesta z Reykjavíku autobusem

13. dubna 2016 v 17:48 | Lucie
Byla jsem opravdu ráda, že mi Svanborg z islandské agentury pomohla s vyhledáním autobusu a s koupí jízdenky. Teda... na Islandu na autobusovém nádraží se asi nekupuje jízdenka v pravém smyslu slova, nýbrž jsem dostala několik lístečků určité hodnoty, které jsem předala řidiči, načež mi on podal papírový lísteček tak, jak to známe z Česka.


Cesta mě stála necelou tisícovku (i v autobusu by se dalo platit kartou) a trvala skoro tři hodiny. Autobus byl úplně stejný jako ty, které vídáme u nás. Řidiči tu ale zažívají takový vítr, že asi musí být speciálně trénovaní. V určitých místech to s autobusem tak házelo, že jsem začala být trochu nervózní. Stejně jako já se tvářil jeden z cestujících, mladý muž s batohem, který se taky vyjeveně díval z okýnka. Všichni ostatní nejspíš byli islandští studenti vracející se ze školy domů. Nehnuli ani brvou a polovina jich pospávala. Řidič byl zřejmě zkušený, protože na rovných úsecích i předjížděl. Když jsem viděla, co to s autobusem dělá a jak se tváří cestující v maličkých autech pod námi, modlila jsem se, aby už to víckrát nezkoušel.


Poprchávalo, a tak se přes okna autobusu jen hodně špatně fotilo.



Za okny autobusu se začínaly objevovat různé obrazy islandské přírody. Nejvíc mě překvapilo, kolik vidím stromů. Se sestřenicí Ivčou jsme už dřív navštívily jednu přednášku o Islandu, na které přednášející tvrdila, že na Islandu žádné stromy nerostou. Nejspíš to byla další báchorka (jako s tím počasím - už 6. den v kuse neprší). Navíc jsem někde četla, že Islanďané sází nejvíc stromků na jednoho obyvatele Evropy. Možná to ta přednášející myslela nějak jinak, nevím. Každopádně jenom podél dálnice jsem stromů viděla bezpočet, a to listnatých i jehličnatých. Jehličnaté byly hezky rovné, zatímco listnáče měly tendenci růst ohnuté podle převládajícího směru větru.


Stromy! Všude samé stromy! :)



Když mluvím o dálnici, rozhodně si nepředstavujte německou kvalitu. Jedná se o silnici s číslem 1, která obíhá celý Island, má jeden pruh pro každý směr a povolená rychlost je maximálně 90 km/h. Protíná ji několik mostů s jedním pruhem, přičemž přednost má ten, kdo přijel první. Z této hlavní silnice, které místní říkají dálnice, vedou odbočky směrem k oceánu, ale i na druhou stranu směrem do vnitrozemí. Snad na každé větší odbočce na vás čeká něco zajímavého.






Jedete si po dálnici a najednou vidíte vodopád. Proč ne.



Tohle je vodopád Skógafoss, ale bohužel už pršelo dost silně, a tak je fotka vcelku k ničemu.



A s takovou podívanou po cestě jsem pomalu dorazila k hoře Pétursey, kterou obíhá silnice 219, poblíž které žijou moji zaměstnavatelé Sigurbjörg a Einar. Paní domu, která na mě s autem čekala u dálnice, budu říkat Seba, abych nemusela vypisovat to její dlouhé (prý starodávné) jméno. Takhle jí říká její manžel. Ptala jsem se jí na to a potvrdila mi, že je to její přezdívka, že jí tak říká rodina. Vyloženě mi neřekla, že jí tak můžu říkat taky, tak ji radši moc neoslovuju, aby se mi z toho jejího křestního jména nezamotal jazyk.

Oba jsou velice příjemní a milí lidé. Einar je podle mě tak trochu podpantoflák, ačkoli je to kus chlapa. Oba jsou docela vypapaní, čemuž se při množství zdejší práce dost divím. Mají guesthouse, který se jmenuje Vellir [Vetlir] a je v něm 13 pokojů, dále mají dvě chatky pro hosty a hospodářství s koňmi, ovcemi, králíky, kachnami a slepicemi. V domě, který mají opodál, chovají ještě neměckého ovčáka Katlu a kočku.

O tom, jak Vellir vypadá, vám povím v dalším článku, ve kterém se to bude hemžit fotkami "penzionu" i krásného okolí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 19:49 | Reagovat

Ty jo, opravdu z toho dýchá něco čarovného, z té přírody a vůbec, docela ti závidím. ;-)  :-)  :-)  :-)

2 Candyk Candyk | 13. dubna 2016 v 21:42 | Reagovat

Jo přesně, žádný velký stromy, jen zakrslý :)

3 Lucie Lucie | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 0:13 | Reagovat

[2]: To říkala, že jo? Ale tady jsou i velký. Jako je jich míň než v ČR, neříkám že ne, ale ona dost přeháněla.

[1]: A to jsem sem ještě nedala fotky, když svítí sluníčko a je modrá obloha! To je teprve pohádka.

4 Alka Alka | 14. dubna 2016 v 7:52 | Reagovat

Fotky jsou báječný, déšť vůbec neva.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.